Opět použito textové části rozsáhlé průvodní knížky CD
kompletu
Texty
Soubor vybraných textů
písniček z jednotlivých období, tj. i nedochované zvukové záznamy,
demosnímky či fragmenty a písničky z dalšího alba, které mi připadají
podstatné.
Svítání
zimních nocí za
oknem tma a uvnitř chlad tíseň
padá z prokřehlých srdcí a
ty už nechceš, nemůžeš spát Paprsek
ranní rám okna hladí krůpěj
rosy mění se v led v zakletí
noci mráz chladnou dlaní z křišťálu
stvořil čarovný svět Mráz,
krutý mráz . . . . . .
Den se ztrácí v tmách,
já bdím
zvony vzdálený zní po
kraj
vítají noc jež se
snesla
jako hejno černejch
vran
do ulic zalehla a nechce se jí dál
Na zeď špinavou padl
stín
někdo tiše vzdych v mém
pokoji
byl jsem sám a přesto
jak by v rohu za mnou někdo stál
já jako malej kluk zpět
ohlédnout se bál
Hlavu na polštář si dám Starej kalendář
Na
starej kalendář čas
navál prach a zapomnění vybledla
barev zář staletá
kráska smutně hledí Tma
kolem a ticho, to ticho zmírá v něm prastarej svět tma
kolem a ticho, to ticho dávných
a neznámých let kdy
těchhle obrázků pár na
zdi v síni si
kdekdo věšel a byl rád Tak
jak ten kalendář i
ty máš léta odsloužený i
tobě utekl čas a
jsi stár Na
starý nepotřebný věci sedá prach a
nikdo se k nim nechce znát na
starý nepotřebný věci není čas na
půdu odkládají se spát
klid
bych dopřál rád svým myšlenkám
vzdáleným, jako ty zvony
co jsem slyšel nocí znít
teď tolik nezvoní a mně je
trochu líp
Náhle usínám, sen se začne zdát
Stojím v poušti, žízní strádám
krev z žil ven cos mi táhne
stroj času oblohou kráčí
hvězdné lampy do tmy září
Svítání v dáli tuším
chci zpátky nemám sil
černej pavouk síť si chystá
růže v klopě uvadá
Zlá noc konec má, den je
nový král
Na břehu stál, zklamanej byl
chtěl kráčet dál, však neměl
cíl Podzim
Léto
míru svého žití má sečtenou zbytečná
je touha králů dávná zůstat
pánem dál, když síla uniká vlády
žezlo třímat, být stále mlád Nebem
mraky táhnou stínů
hru tančí, vítr jim hrá hlavu
léto sklání tíha
mu z ní padá, král
jde spát na
hladině listí září i
slunce v něm zaniká sám
starý vládce léta dá
si sen zdát Ptáků
noční bál zní tou písní táhlou zní
nocí loučení
chorál Ptáci
vzlétli, píseň zmírá v zátoce
snů podzimní
chlad mlhou ráno vítá úsvit
kyne tmám kde
je síla ukrytá víla
vábí spící jít nocí sám Tiše
stromy stárnou v zákoutí
stínů mráz zkouší psát obloha
bez pláče plískanici
střídá málokrát den
teď lampy dříve zháší a
ráno si vyspává dým
z ohňů vzhůru stoupá cíl
nehledá Brána
dokořán stůl
nás všechny láká vzít
si smíš vše
co zrak ti dá
na
konci cesty stál, ač ještě nevykročil
do hrobu pad, dřív než se
narodil
Po schodech z iluzí
chtěl stoupat do oblak
z prvního na zem spad, se sny mu ujel vlak
z malýho nádraží, zvanýho svět
kde tvrdě naráží, kdo chce
jít vpřed
Zrozený v době, která
ho zahubila
nachází v sobě sílu žít
Prázdnota duše, zmatenost
davu
uvadlá růže, v poušti květ
Půlnoční vlak
Sám vracím se domů
z dalekejch cest
chvátám, rád mám, když nocí temnou
houká půlnoční vlak
roj jisker září do krásy
hvězd
Velkou dálkou vlak jede nocí
a mně se chce spát
vlak táhle si zas houká to svý
smutný blues
a s každou slokou blíží se cíl
Znám tu píseň vlaků, co
v dunění kol mi zní
míjí za oknem spící, mrtvá
krajina snů
k sobě mne vábí
bludičky měst
Svítá, bílá mlha se válí
jak dým po kolejích
pak náhle rodí se touha
jít stále vpřed
než by ses nadál
míjíme cíl
Vzdálená láska
Co tě znám, už to nejsem já
už to nejsem já co dřív
jak by se náhle svět jinej
zdál Toulky
Vzlét
k nebi vzhůru pták bosý
kráčím údolím mám
svůj únik mámivý chrám
snů, zámek spících víl Stín
střídá záře dnů na
déšť jarní čeká tůň zrání
léta svůj čas má sníh a mráz bílý spánek dá Uvadá
ve dlaních květina
- tvůj hřích trápí
se žárem žízní
a strádá vrať
ji zpět louce
rozkvetlé Plá nocí přísvit hvězd v barvách
duhy déšť se zhléd pláč
rán, růže západů láká
stále k návratům Hory
v dáli spí mraky
zítřkům jsou blíž hřeben
skály ční stromy
sklání se níž Kámen,
hlína, písek, prach otvíráš
v zámku síň z výše
vítá ptáků hlas voní
ti trávy klín Halí
mlhy plášť vodní
stůl kouzlo
úsvit má safírů Mít
křídla ptáků žít
vůní kvítí pít
rosu z mraků Bláznů
je přání marný bláznů
je přání marný . . .
zlý
je den, sám když musím být
zlá je noc, v níž mohu jenom snít
V myšlenkách stále vzpomínám
znovu potkávám tvůj stín
vzdálená, lásko toužím, sním
dál čekám, kdy zas tě uvidím
Do zahrad chodím v noci
sám
loupit růže tmám
ta jejich vůně sílu slov má
žár i chlad skrývá každý
list
lásko má, zkus v květu
růže číst
Pohled z okna
Znám, co za oknem mám
když každé ráno vstávám
vím, jak táhne stín
když umírá den
v dálkách
Ten pohled pouhý je mi
vítání
s ránem i nocí,
je loučením i písní
náhrobkem hodin, co více
již
zpět nikdy nesmím
navrátit žití chtít víc
Vstát a k spánku se brát
tam denně Slunce vídám
pláč a úsměvy dne
v té knize věčné
čítám
Ať venku prší nebo sníh padá
ať slunce pálí
vždy krásu pohled
skrývá
to kouzlo nocí a svítání
láká mne mocí
co nikdy neumírá
Jarní probuzení
Pláň co dřív zavál celou
bíle sníh
teď slunci tvář svou ponouká
naber sílu, dlouho spíš
dej život země prokřehlá Údolí snů
Tvůj
svět tak prázdnej léta
se ti zdá budíš
se ránem sám
a stále sám Máš
přání jít někam dál . . . Do
dlaní prázdných sbíráš
střepy dní sčítáš
své ztráty promarněných
sil Bloudíš
a dál tápeš v tmách . . . Žít,
žít v údolí snů zapomenout
na dny zlý pít
tříšť vodopádů vzpomínek
a nadějí Kdo
sní o štěstí ten
marné plány spřádá svět
má rozcestí ty
nezůstaneš stát jdi
tou cestou svou ač
nekrytý máš záda vždy
znáš cestu zpět tam
do údolí snů Sni
dál o štěstí jen
marné plány spřádej zkus
jít za větrem chyť
slunce ranní zář sto
cest projdi sám a
na zlo pozor dávej vždy
máš před sebou tam
v údolí snů cíl
Po zimě si tráva
s vánkem rozpráví
spáč zimní se teplem
probouzí
po zimě je návrat námluv ve
větvích
po zimě vše náhle zas začne
žít
Sníh už jen v horách
ještě právo má
být sluncem chvíli požehnán
i on smí jen týdnů pár
odložit zánik, jenž je dán
Barvy jara kvítí zkrášlily
stráň
toulaví ptáci k hnízdům
se vrací
tiše zemřel v pláči
poslední sníh
vykoupen je život příštích
krás
Píseň z korun stromů
Staletá píseň ptačích
rán
budí toho, co sní
v zajetí tichých
katedrál
stromů prastarých
V korunách zní ta píseň
dál
spáč sní sen ponurý
vychladlá tráva
vzpomíná
čas zlý okrádá
Dětský
domov 1981 – 1983
Touha ♥ Na tváři úsměv, Dík za sladké noci ♥
Spíš
nevinná v měsíčních
peřinách odlétáš
s křídly snů do
krajů zázraků Odchází tvé
trápení splývá
v sladké mámení co
je pravda o
čem jenom sníš Dřív
než jdu spát krásný
sen chci
si zdát spánek
tvůj navštívím něžný
stín políbím Křídla
snů nás
vznášela ráno když
jsi vstávala na
polštáři zbylo
pírek pár políbím
v srdci jed ♥
S tváří
vlídnou tisíce
lidí potkáváš úsměv,
přízeň důvěře
kladou na oltář Znáš
je už spoustu let víš
že je všechno klam z tváří
nic nevyčteš mají
v srdci jedu džbán Vlídný
žvásty denně
od nich posloucháš slídí
v stínu jak
rozbít to co uděláš Líp
nežli temná noc líp
nežli černý plášť kdo
ránu dát ti chce za
úsměv skryje zášť Úsměv
je trojský kůň dny
žití karneval zrádná
je víry tůň bez
masky nechoď dál
Toužící,
vzdálený
láskou zmírá
chtěl by jít žít
Bláhový snílek sní
bolestný pláč
v probuzení
Touhu má
poznat trochu štěstí
touhu má
slzy nechat dešti
touhu má
květinu mít v dlani
touhu má
nebát se svítání
Chtěl by rád srdce dát
princeznám
za dukát písně hrát
při cestách
Zůstává mámící
touhy té stín
hořký jak blín
Princezna
krátkovláska ♥
I III
Jdi spát má lásko a nech si
zdát Zmizely hráze co dělí teď nás
že přijde za tebou
z pohádky král zpátky jsou chvíle, kdy šťastni
jsme zas
pusť z hlavy dnešní i zítřejší den v zámecké zahradě pod podloubím
ať se ti zdá jen ten
překrásný sen tvé
vlasy hebounké políbit smím
II
IV
Hodiny ztichly, nevnímáš čas
Vstávej má lásko,
zas vrať se zpět
jsi teď mou princeznou, sen sblížil nás
točí se dál náš studený svět
v zlaceném zrcadle shlížíš svou tvář má krátkovlásko, touho mých dní
kraj celý zalévá tvých vlasů
zář za nocí trýznivých o tobě sním
Skály a úskalí ♥
Skály jsou kámen, srdce jim
schází
jsou tvrdé jako slova
bídných lží
marně je lámem, staletí
stály
jen člověk ze dne na den
ztrácí štít
Úskalí brání korábu lásky
na březích klidu najít
zázemí
jsou skrytá přání, nepřátel
plány
v té bouři citů zloba
vítězí
Skála má tvrdé já, to jí
závidím
smích nezná
nemusí skrývat pláč a cit
Mít v srdci kámen spíš
žít jako dým
snít jen sny růžový smíš
Krvavé rány, když stoupáš
vzhůru
a ještě horší když se řítíš
z ní
výčitky nemá, skála je němá
jak ti co nad propastí
číhají
Ozvěna pádu za chvíli zmírá
víš kolik ještě mohl jsi
žíti dní?
V zajetí víru loď
ztrácí sílu
pevninu snů již nikdy více
zří
Spící pláž
ukrývá trosky bloudících
lásky prám
překonal zrádná úskalí
Žít mohl vprostřed vod
snít na dně lží
mít nesměl však by svůj cíl
Nemohu být s tebou ♥ První den a noc Máje ♥ Spálil jsem tvé
dopisy
Den
první v Máji ten
bájný den žít
pro tvou lásku je
můj marný sen Mám
tajné přání být
s tebou sám víš
co mi brání proč
smutku podléhám Rád
bych tě líbal rád
řekl ti víc za
vůně kvítí a
svitu voskovic Jen
tak mezi dveřmi jen
tak, jak by nic chvilku
jsme byli sami já
tolik toho ti chtěl říct Spánek
mne zmáhá útočí
chlad zebou
mne ústa té
co nemám rád Pod
hlavou polštář vzpomínek
mám mráz
z těla stoupá té
s kterou jdu spát Den
první v Máji . . . . Řádky
tvé skrývají chvíle
dávných dní váhání,
návraty závrať
loučení Čítám
v nich cítím
zas zázrak
sblížení pravdy
chlad tenhle
klam v bolest
promění Žár
a dým útočí slůvka
nejsou hrad vítr
vál do
všech stran roznesl
tvých slov prach *)
Závidím
stínu bříz
smí tě skrýt
v objetí
pláně vod vznášejí
tvé tělo v náručí
Marně toužím s tebou
být
beznadějný cíl
je mým hrobem
v bludném kruhu
mámení
sním
Zbývá jen blázna sen
stínem být na řasách
stát se tím příbojem
nést tě vstříc vidinám
Pár chvilek štěstí snad
zdá se ti být blíž
než dráhy hvězd
v nekonečné prázdnotě
dní
Závidím vánku klid
smí ti hrát
v kadeřích
půlnočním růžím třpyt
líbáš z nich rosy hřích
Být vánkem vlasů tvých
mít dotyk tvých rtů
jak růže list
plout v rose
k ránu, když jdeš
z trávy pít
*) byl to poslední oheň, který vzplál jako odpoutání
od minulosti likvidací dlouholeté korespondence s mojí dřívější
přítelkyní, osud budoucí nesl jméno Jana.
Noční můra Blues temné noci
Jdou,
mraky jdou tou
černou tmou v stínu
temný noci tobě
nad hlavou Svit
Měsíce třpyt
hvězdy tvé černej
hrobník schoval do
své čepice Jdou,
mraky jdou tou
hustou tmou stíny
černý táhnou i
tvou myšlenkou
Znáš, znáš noci plné těžkých
snů
víš, víš jak je marné zavřít
dům
noční můra sedá na svůj trůn
můžeš zamknout na sto západů
Sám, sám musíš měřit síly
s ní
stín zlý útočí na tvé sny
noční můra zas ti nedá spát
křídla černá stíní myšlenkám
Dřív, dřív než slunce vyjde
dřív, dřív neodejde chvíle
zlé, zlé můry noční vlády
přijď, přijď záři světla
spásy
Kohoutí svítání
mlhavých par
přízraky odhání v dál
Z nočního blouznění
zbyl jenom cár
úsvit tě uchránil tmám
Znáš, znáš rána bláznivý
víš, víš že to není vítězství
noční můra zas se vrátí zpět
sbírá síly pro svůj tichý let
Jak je zřejmě patrné, tato
„tvorba pro děti“ je na hony vzdálena zažitým představám o tom, co je dětská
duše schopna strávit. Písničky byly ale určeny dětem z dětského domova,
takže jejich občas mírně depresivní charakter byl celkem namístě. V kapele
působili částečně další vychovatelé / J. Syrovátka / a „chovanci“ / L. Fidler
/, věrný souputník Šváb, později
„Vočko“ Vokoun a J.Vachuda.
Texty byly předkládány
k případné cenzuře řediteli, kupodivu neodhalil smysl většiny z nich,
jediný problém nastal paradoxně u vánoční „Na rozlou-čenou“, která byla nakonec
stejně na poslední besídce pár dní před mým odchodem na nátlak dětí povolena a
premiéro-derniérově završila naše
poslední společné vystoupení. Byl jsem tou dobou postaven před „Hejnovu volbu“
-buď setrvat v domově s tím, že Jana bude přeložena mimo Prahu nebo
„dobrovolně“ odejít.
Ještě před odchodem jsem si
domluvil umožnění pozdějšího natočení právě vánočních písniček s dětmi.
Nepřizval jsem si pochopitelně nikoho jiného než Michala Pavlíka
s manželkou Evou, vypomáhající s pěveckými party, nezbytným
violoncellem, Rolandem JX - 3P a obvyklou muzikálností a chutí do tohoto
projektu. Měli jsme za sebou již několik jím iniciovaných tradičních vánočních
koncertů, jak zprvu pro děti, tak později ve spolupráci s CK Vocalem i pro
veřejnost.
Vánoční sen Vánoce
Sněží,
sněží tiše
se snáší bělounký prach v každém
domě svíce
teď hoří každý
čeká na zvonku hlas Otevře
brány komnaty
přání s vánoční
koledou odlétá žal oči
ti září, s úsměvem
v tváři hraješ
si s dárkem, co On ti dal Sněží,
sněží iluzi
Vánoc vrátil bys rád v prázdném
bytě mrtvý
strom stojí zas
toužíš chvíli s dárkem si hrát Bez
klíče brány, zbyla
jen přání zvonky
ti nezvoní, černý je sníh vyhasly
svíce smích
dávno ztich jen
smutek zůstává po Vánocích
Vánoční sen
se zdá
za oknem sníh
a mráz
tu dětskou
touhu co je v nás
Zvonky zvoní,
stromky voní
bílé nebe,
sníh padá
za komínem
pták se krčí
mráz mu leze
pod křídla
Zkoušíš chytit vločku sněhu
v dlani
se ti roztekla
kdo
k nám přijde na návštěvu
rybu máma
upekla
Někdo seká díru v ledu
jiný háže
bačkoru
další krájí jabko
v půli
mete drobky ze stolu
Půlnoc bije,
píseň zazní
nad střechami
z kostela
svátky klidu
každý slaví
zloba světa
zmizela
Vánoční den
nastává
blátem se
těžce prodíráš
smutně se
kapr zadívá
hodiny prázdné počítáš
Vánoční sen
se zdá
za oknem sníh
a mráz
probudí náhle
hvězdy pád
tu dětskou
touhu co je v nás
Zaříkanka
Nastává čas míru Spolu chceme
zpívat
klidu, pohody spolu chcem
se smát
do pekla ať táhnou zloduchy a kazisvěty
všechny hloupý neshody
nechce nikdo znát
Kdo by si
zlo přál, čert aby ho vzal
strčíme ho
na lopatu, pozná pece žár
Zaříkanka je z období mého znovunávratu do DD, byla „věnována“ novému kolegovi, stejné orientace jako ředitel. Teprve pochopitelný hněv paní ředitelové / nezbylo nám než ji taktně nasměrovat /, jejíž růžolící muž trávil posléze více času s novým partnerem než s ní, nás zbavil tohoto celkově mimořádně primitivního týpka.
Havran
Stromek
plný svící vidí
ve světnici stůl
je plný jídla, pití z pece
sálá žár Marně
tluče na sklo zmrzlé síly
ubývá peří
černé led pokrývá dlouze
usíná Ráno
dítě vstává na
práh drobky dává povídá
že venku zmrznul velkej
černej pták Přilét
z krajin dálných, cizích neznal
nic než chlad měl
důstojný černý oblek a
pár dní už hlad Hledal
kamarády posel
zimní vlády teď
spí tiše v bílé pláni v propadlišti
krás
Zase
se rok s rokem sešel
je tu zpátky
čas
kdy
nás zima obklopuje
spoustou
třpytných krás
Havran
přilét z dáli
nese zprávu králi
co teď žezlo bílé třímá
volá na něj „krá“
Letí z krajin dálných cizích
nezná nic než chlad
má důstojný černý oblek
a pár dní už hlad
Hledá kamarády
posel zimní vlády
sedí tiše až v koruně
před lidmi má strach
V noci domek na samotě
září do všech stran
neodolal havran černý
slét na okna rám
Bílá zima
Zvonky
vánoc Zazvoňte
zvonky zimní krásy zazvoňte
zvonky vánoční koledu
dávnou vítr hrá si do
noci tiché píseň zní V ledové
říši vládce bílý zapřahat
dává do saní mrazivým
spánkem dává síly krajinou
přání uhání Probuďte
spící píseň Vánoc v křišťálu
tóny sváteční ať
vaši krásu v této chvíli rampouchu
srdce rozezní
Okna
zdobí bílý květ běží
koník v tmách táhne
saně čarovné veze
radost nám Padá
snížek, padá sníh budeme si hrát o Vánocích nádherných necháme si zdát
Padá snížek, padá sníh
budeme si
hrát
sněhuláka
postavím
- a já bílý
hrad
Nevadí nám že
je mráz
zima není zlá
na saních se
vozím rád
-půjdem
lyžovat
Písnička
zimního děvčátka
Já jsem ještě holka malá
ráda
chodím v zimě ven
kytku
bych si uvázala
co mráz
kreslí do oken
Lížu rampouch
místo medu
hážu
koulí sněhovou
už se
těším na koledu
na
pohádku ledovou
Tajné přání
Koledníci
Půjdem,
půjdem dát
lidem štěstí půjdem,
půjdem písně
hrát V
dáli září třpyt
hvězdy jasné hřích
by spáchal kdo
jde spát Koledu
vám zazpíváme o
té noci vánoční příběh
známý vykládáme jak
se v chlévě narodil Máme,
máme jen
kapsy prázdné mráz
nás pálí zmáhá
chlad Lásku,
krásu Vyznáváme nezná
nikdo srdcí
chlad V šatech
díry v zádech
vítr k půlnoční
chvilce zvon
nás zval Kráčíme
k dětem tím
zimním světem za
písničku přijmem
dar Spíte,
spíte nic
nevnímáte zázrak
příběh vykonal Díky
písni noc
klidnou máte půjdem,
půjdem o dům dál
Zpívat
a hrát pod
okny sousedům pár
tónů dát pro
radost přátelům Zapomenout
na zlo kolem na
zlo zlo uvnitř nás hlídat
hvězdu nad Betlémem věřit
koledám Cítit
jen mráz co
táhne od polí spálit
na prach slova
co zabolí Místo
městem betonovým kráčet
vesnicí nežli
s davem rozběsněným prát
se s vánicí Má
každý z nás svá
přání z dětských let skrývá
se v nich ten
nejkrásnější svět Vánoce
jak na obrázku z knížek
známých všem prožít
aspoň jedenkráte Ladův
Štědrý den
Přání je víc
než vloček
v povětří
máš tajemství
a jde je z očí
číst
Splnit přání
nejtajnější
zkusím tentokrát na
uhádnout co nevyslovíš
jednou jedinkrát
Má každý z nás
svá přání z dětských
let
skrývá se v nich
ten nejkrásnější svět
Vánoce jak na obrázku
z knížek známých
všem
prožít aspoň jedenkráte
Ladův Štědrý den
Sníh tiše pad
mráz, zima, chlad
chumelí se, vítr fouká
černá tma se snáší
chumelí se, vítr fouká
noc zahání den
chumelí se, vítr fouká
Měsíc hvězdy zháší
chumelí se, vítr fouká
nás to táhne ven
Sněhulák Hvězdy a ty ♥
Zhasněte
lampy a běžte už spát den
již se nevrátí zpět půlnoc
když odbila na hodinách ponocný
hlídá náš sen Na
nebi hvězdy jak střepy věků skrývají
tajemství dní láká
tě vábení dálných světů křídla
vždy zatoužíš mít Jsou
ti tak vzdálené jak vysněné srdce
té kterou máš rád ač
jen pár kroků tě od ní dělí ty
hvězdy jsou ti blíž snad
Zní
koledy a svíce září
sníh zavál cesty do všech stran
dým nad
střechou se líně válí
dávno už vítr vzal hnízda vran
Sám na dvorečku v bílém hávu
rád
s meluzínou zpívá si
pán co
nepoznal zjara trávu
chtěl by mít
jen chladné počasí
Má přání tajné, získat sílu
jít přes
ulici, tam kde spí
v stínu
plotu družka bílá
dřív než je
žár slunce rozpustí
Na rozloučenou ♥
Už jsme párkrát hráli
písně vánoční
ta co teď zpíváme
je však poslední
Loučení se blíží
zbývá jen pár chvil
jen čaroděj bájný
čas by zastavil
Bim-bam, bim-bam
to odbil konec zvon
bim-bam, bim-bam
jak smutný má dnes tón
Ztichnou
naše písně dozní
zvonků hlas ve
hvězdách je psáno kdy
se sejdem zas Jak
se těžko říká pár
slov nakonec když
radost umírá a
zbývá jen stesk Tik-tak,
tik-tak čas
běží stále dál tik-tak,
tik-tak jak
rád bych se dnes smál
Touto písní skončila jedna
etapa mého života i ta část tvorby, kterou jsem nastudovával s dětmi.
Z textů dalších písniček pro tou dobou vznikající Evino prádlo uvádím kratší
výběr.
Evino prádlo 1983 - 1988
Kocovina lásky ♥ Noční příměří ♥
Mám
pocit že se mnou máváš vím,
proč já tě blázen chtěl? Znám
už arzenál tvejch nálad pojď,
teď začne válka těl Jsou
za náma noci plný vášně dej
mi, dej mi ochutnat! Tvý
rozmary neberu moc vážně pojď
na souboj co mám tolik rád Tmou
tě odzbrojím má lásko dám
si dneska záležet stou
bitvu svádím s tvou krásou pojď,
kdo bude vítěz teď?!
Spadla
černá roleta
zmizelas jak sníh
jsi na věky prokleta
prázdnoto lásky mý
Zapomenout na tebe
holka já bych chtěl
starej gauč mi připomněl
unavenost našich těl
Vygumovat z hlavy chci
všechny dávný dny
na smetiště vzpomínek
hážu už naše sny
Pryč jsou něžný dotyky
sladký lži tvejch úst
teď pod stolem putyky
začnu svůj lásky půst
Ledová sfinga ♥
Vychladla
ti ústa, v kámen ztvrdnul hlas svět
se náhle zlomil, potkalo to nás pohled
co dřív hladil, je jak dýky břit z oprátky
tvejch vlasů souká pavouk nit Tělo
v němž jsem ztrácel nejen hlavu svou má
teď nejmíň dvacet stupňů pod nulou přístupná
jsi stejně, jak severní pól dali
jsme si lásko do vlastní branky gól Ó
- kde tě mám? V mých
vzpomínkách kdys
nepoznanou Ó
- kde tě mám? Skrýváme
strach strach
před sebou Práh
našeho domu překročil tichý host chodí
i spát s námi, přítel lhostejnost nebaví
nás hádky, nebaví nás sex bez
chuti nám přijde co
dřív jsme pili ex Je
to jen náš problém už
jsem z toho cvok bludnej
kruh nás svázal stačí
jenom krok kdo
ho zkusí první, kdo tu sílu má ať
už ten strach zmizí, ať je to za náma Ó
- kde tě mám, v mých vzpomínkách kdys
nepoznanou ó
-kde tě mám skrýváme
strach, strach před sebou!
Hold tvému tělu
♥ Božský markýz *
Za
noci temný zmítám se ve spánku podivná
touha mnou projíždí jak
božskej markýz mám
choutky perverzní v hodině
půlnoční se
v zvíře proměním Šedá
mříž kanálu, kde krysy páří se má
pro mne půvab nevšední zvířecí
rozkoš já tak
s chutí vyznávám já,
otrok svýho toužení Nemám
chuť milovat mám
chuť se ukájet ať
stříká krev a nářek zní Božskej
markýz, markýz De Sade božskej
markýz jsem já! V
chtíči se utápím dávím
se výkaly zábrany
nemám a
to je rajc jak
zvrhlej mnich neřesti
užívám kostelní
svící tě dodělám Tvý
tělo zničený je
pastva pro oči když
sliz a krev tě pokrývá zvířecí
rozkoš já tak
s chutí vyznávám já,
otrok svýho toužení !
Dlouhá noc končí, blíží se
svítání
vybledlý Měsíc hvězdy spát zahání
tamtamy lásky utichly
s úsvitem
usnul i ďábel, ukrytý v těle tvém
V temnotě klínu, který tak dobře znám
je mně i tobě, je v něm dobře nám
tvý tělo stárne, kouzlo však
neztrácí
dalas mi mnoho, léta se
nevrací
Stovky nocí chodíme
k ránu spát
přesto mám touhu znovu tě
dobývat
máme se rádi, jak banálně to zní
život nám míjí a nás to
nemrzí
*Song následující po oslavě těla
již přestává být reflexí reality čí osobních pocitů, není projevem mé skryté
deviace či nesplněných tužeb, je pouze reakcí na románek v něm zmiňovaného
autora,kde podobné praktiky tvoří hlavní složku příběhu, bez toho, že by byly
inspirací pro můj nový intimní život.
Praha včera, dnes a zítra?
Staletá krása žije dál
zní ve věžích nářek věků
jak kráčel čas
kamenná ústa zamlklá
sály rytířů
válek hlas
Dým loučí v bílé zdi
dávný čas dýchá z ní
křídla má zlámaná
na oltáři anděl barokní
Strnulé hráze panelů
ji svírají
- spáry černého ptáka spíš
co po nás příštím zůstává
- víc sobě dál
branám vesmíru prý jsme blíž
Zkáza dní, tvář fádní
svítání spad a smog
prázdná šeď
prázdných vět
píše našim vnukům
nekrolog . . . .
Tato pro E.P. ne zcela typická píseň vznikla na téma formy skladby psané ještě
pro Nemesis.
Demo vojna & domácí & nedochované 1979 – 1981
S vámi je mi fajn
Ze
zlýho okolí hlava
tě rozbolí že
chtěl bys utéct až na Mars Bágl,
kytaru celtu
prastarou v kapse
rum táhne
tě to ven do lesa Tam,
uprostřed žlutý trávy blues
si jen tak pro sebe dáš z ohně
ti smůla zavoní a
zase ti bude fajn Muzika,
kamarád kytara,
z písku hrad co
patří do světa dětí Vás
mám všechny rád dám
si na kabát růže květ bát
se nemusím to povědět S
vámi je mi vždycky dobře s vámi
strávím bezvadnej den bez
vás by
svět pro mne šedej byl s vámi
je mi fajn
Já
budu vzpomínat
na život vždycky rád
ač nebyl na mne právě milej
Těžká hodina
v duši zplodila černej
stín
náhle najednou
svět zdál se zlej
Dík pomoci kamaráda
jak by na zem čerstvej sníh
pad
ta chvíle zmizela zavátá
a zase mi bylo fajn
Zklamání, porážky
faleš a přetvářky
každej z nás už prožil
Sílu v sobě máš
když to překonáš a co víc
máš odvahu jít zase dál
Když tě štěstí opustilo
sám jsi zůstal na cestě stát
správnej směr přítel ti
ukáže
a bude ti zase fajn
Láska kdys stoletá
teď v prach je zakletá
a nejraděj bys brečel
Láhev dopitá padá rozbitá Okno v dešti
ze stolu
Padá,
padá kapka
deště slze
tolik podobná Hledím
na ni prstem
ji hladím na
sklo chladný tvář
si dám Hledím
na ni a
smutek v duši mám
půlnoc
je a ty ne a ne spát
Dáš si ještě láhev piva
lásku velkou dávno vzal ďas
v hospodě sejde se
kapela
do rána budete hrát
U
vchodu vinárny pro nóbl pány ptáci
snídají čísi zvratky a
hned o pár metrů dál rozpláclá
stará rezavá kočka ač
padala na všechny čtyři je
jen biftekem naservírovaným na
šedý linii obrubníku Svítalo
a bylo ticho jen
moje vlastní srdce bušilo jak zvon nepravidelně,
spíš připomínajíce prázdnou
lebku kutálející
se křaplavě z točitých
schodů vysoké věže Konečně
klíč našel svoji milenku v zámku
mých dveří stačil
jsem si všimnout jak
naproti přes chodbu se
ve špehýrce leskne sousedčino
prokrvělé oko Z
okolních bytů skrz tenké zdi doléhala
kulometná palba časovaných
budíků Slušní
lidé vstávali . . . . .
Session
skončilo takřka k ránu
únava padla, nápady došly
ani nebylo co pít
tramvaje jely jedna ta
hodinu
že bylo lepší domů pěšky
labyrintem prázdnejch ulic jít
Na dlažbě zvlhlé ranní rosou
uklouzl jsem
po použitém prezervativu
ležícím pod okny
nenasytného milovníka
možná za chvíli zase otevře
okno
Radši o číslo dál
kde ve sklepích spících domů
krysy řádí v divém reji
zatímco Helliův posel
s dlouhou tyčí
zháší stovky věčných
Prométheových plamínků
ve vrcholcích plynových lamp
lemujících ulici
tonoucí v oparu městské
mlhy
Právě před chvílí vytáhla
svoji bezmotorovou káru
ze vrat špinavého domu
stará shrbená bába
aby do ní posbírala
co popelnice nadělí
dřív než přijedou popeláři
kteří tak kolem Vánoc
vám přijdou přát
„Šťastnej a veselej!“
a vůbec při tom nebudou
natahovat mastnou ruku
V tomto textu je
zachyceno bouřlivé období takřka nekonečných pijácko- hudebních akcí v mém
nevelkém, leč útulném, mnoha hektolitry domácích vín zaplněném libeňském bytě
v ulici Na dědince a dnes je již i vzpomínkou na zmizelou Prahu té doby.
Kdo dnes ještě uvidí lampáře, kdo
ještě vůbec ví, kdo to byl? Náladu večírků do rána, ukončovaných
policií, jistě stále pamatují pravidelní aktéři pánové Šícha a Pěkný
z OPSO či R. Štefl, později i Vočko, přiotrávený krmí z lanýžů. I
další text je parafrází titulu klasického díla.
Chvála bláznovství Chvíle smutku
Jestlipak
ty chvíle znáš kdy
na tě spleen pad kdy
se bráníš únavám necítíš
než chlad V nitru
duše napnutá tenká
struna je smutek
v srdci ukrytý na
ni zahraje Zpíváš
do noci teskný blues září
nad hlavou Velkej vůz všechny
tvoje plány dávno
odnes čas život
dal ti rány věčný
lásky plamen kdesi
zhas Štěstí
se ti vyhýbá smůlu
v patách máš kvítí
trháš v zahradách nemáš
komu ho dát ptákům
hnízda závidíš když
uléháš sám krásu
světa nevidíš poznáváš
jen klam Zpíváš
do noci teskný blues táhneš
za sebou těžký vůz nechceš
návrat zpátky netoužíš
jít vpřed minuls
chvíle sladký smutnej
je tvůj malej svět
Blaze
je bláznovi, hraje si v koutě
a nic ho vůbec nebaví
v hlavě kde prázdno je
nic se nehroutí
zklamání světa nebolí
Krutě je krůtě, co hlavou
svojí
nedělní oběd zaplatí
Bědně je bedně, co nakopne ji
ten komu v cestě
překáží
K pláči je hráči, který
už dohrál
tu hru co začla zrozením
Tíseň je píseň, co nápěv
nemá
a přesto často v každém
zní
Chtěl bys bláznem být
z písku stavět hrad
bez starosti žít
pravdu nehledat
hlavu prázdnou mít
za ruku se vést
osudu vstříc jít
smíchu náruč nést
Na špalek jak na polštář
hlavu dát
být nakopnut a tomu se smát
do hrobu lehnout
s radostí
zpívat na bláznů slavnosti
Chtěl jsi bláznem být
příliv hrad ti vzal
bez lásky jsi žil
za pravdu lež bral
v prázdné hlavě tma
zavedli tě v past
blázna úděl máš
ve pláči smích zhas
Jakpak je bláznovi, krčí se v koutě
a nic ho vůbec nebaví
prázdnotou samoty
všechno se hroutí
se světem těžce zápolí Zpět na hudbu